Vývoj softwaru v Pythonu často vyžaduje použití různých knihoven a balíčků, které mohou být specifické pro daný projekt. Abychom zajistili, že naše aplikace bude fungovat konzistentně napříč různými vývojovými prostředími, je důležité udržet kontrolu nad verzemi používaných knihoven. Právě zde se do popředí dostávají virtuální prostředí, která umožňují izolovat závislosti jednotlivých projektů. V tomto článku se podíváme na to, co virtuální prostředí jsou a jak s nimi efektivně pracovat.

Co jsou virtuální prostředí?

Virtuální prostředí v Pythonu jsou izolované složky, které obsahují vše potřebné pro spuštění a práci s vaším projektem – interpreter Pythonu, knihovny a skripty. Díky této izolaci můžete na jednom počítači bez problémů pracovat na více projektech, které vyžadují různé verze stejných knihoven, aniž by došlo k jejich vzájemnému ovlivňování.

Jak vytvořit virtuální prostředí?

Pro vytvoření virtuálního prostředí je nejprve potřeba mít nainstalovaný Python. Většina distribucí Pythonu již obsahuje nástroj venv, který se používá k vytvoření virtuálního prostředí. Pro vytvoření virtuálního prostředí v aktuálním adresáři můžete použít následující příkaz:

python3 -m venv nazev_prostredi

Aktivace virtuálního prostředí

Po vytvoření virtuálního prostředí je potřeba ho aktivovat, aby bylo možné v něm pracovat. Aktivace se liší v závislosti na operačním systému:

• Na Windows použijte příkaz:

  nazev_prostredi\Scripts\activate.bat
  ​

• Na Unixu nebo MacOS použijte příkaz:

  source nazev_prostredi/bin/activate
  ​

Po aktivaci byste měli v příkazové řádce vidět název virtuálního prostředí, což značí, že všechny následné příkazy python a pip budou používat interpreter a knihovny izolované v rámci tohoto prostředí.

Instalace knihoven do virtuálního prostředí

Instalace knihoven se provádí pomocí nástroje pip, stejně jako obvykle. Díky aktivovanému virtuálnímu prostředí se všechny knihovny nainstalují izolovaně do něj, místo do globálního prostoru Pythonu. Instalaci provedete příkazem:

pip install nazev_knihovny

Deaktivace virtuálního prostředí

Po dokončení práce v virtuálním prostředí je vhodné jej deaktivovat, abyste se vrátili do globálního prostředí Pythonu. To se provádí jednoduchým příkazem:

deactivate

Virtuální prostředí jsou klíčovým nástrojem pro efektivní vývoj softwaru v Pythonu. Umožňují izolovat závislosti projektů a zjednodušují správu verzí knihoven. S pomocí nástroje venv a správce balíčků pip je jejich používání snadné a přínosné pro každého vývojáře.